Nejvzácnější z drahých kamenů – diamanty jsou tvořeny pouze jediným prvkem, a ještě k tomu tím nejběžnějším, který můžeme na Zemi nalézt, uhlíkem. V diamantu se ovšem uhlík nachází v krystalické formě, která může vzniknout jen za opravdu extrémních podmínek.
Nejrozšířenější verzí vzniku diamantů je proces probíhající zhruba 150 kilometrů pod zemským povrchem při teplotách přesahující 1050 °C a tlaku vyšším než 70 tun na jeden cm2. Diamanty se poté dostávají na povrch pomocí extrémně vzácných vulkanických erupcí prostřednictvím kimberlitových komínů.
Od dob kdy jsou vědci schopni zaznamenávat tento druh erupce se jí ještě ani jednou nepodařilo zaregistrovat. Postup při hledání diamantů začíná právě detekcí kimberlitových komínů, ty ovšem nemusí a většinou ani neobsahují diamanty. Jen necelé jedno procento ze všech kimberlitových komínů je pro těžební společnosti ekonomické těžit.
Při nárazu asteroidu - V dávné historii byl Zemský povrch zasahován obrovskými asteroidy, kdy při dopadu vznikají ideální podmínky extrémně vysokých teplot a tlaků. Tato varianta vzniku diamantů je podpořena nalezišti drobných diamantů v kráterech, kam v minulosti právě asteroid dopadl.
Vznik ve vesmíru – Důkazem pro to jsou malinké diamanty, často nalezené v kráterech po meteoritech. Jsou ovšem tak titěrné, že se nadají použít ani ve šperkařství.
Tvorba v subdukční zóně – Jedná se o oblast, kde se litosférická deska oceánského dna ponořuje do zemského pláště v blízkosti kontinentu. Tomuto vzniku nasvědčují nálezy diamantů s inkluzemi obsahující oceánské kůry.
Těžba diamantů může probíhat na dvou typech nalezišť – primární naleziště, tedy místo, kde diamanty také vznikly a sekundární naleziště, místo, kam byly diamanty přepraveny například vodou.
Před zahájením těžby na primárním nalezišti je velmi důležité důkladně prověřit ložisko, protože je tento druh těžby nesmírně investičně náročný. Po potvrzení rentability dochází k zahájení odvrtávání půdy, či horniny.
Aby se dosáhlo maximální efektivity a zejména výtěžnosti, je vytěžený materiál přepraven do speciálních zařízení, kde je rozmělněn a propláchnut. Následuje jeho skenování a extrakce surových diamantů.
V závislosti na tom, jak moc výtěžný je materiál, může ho být prozkoumáno i několik stovek tun, než se nalezne 1.00ct surového diamantu, který je použitelný ve šperkařství k výrobě diamantového prstenu.
Jak již bylo řečeno, těžba na sekundárních nalezištích znamená, že je uskutečněna mimo místo vzniku diamantů. Diamantová hornina může být z kiberlitových komínu přesunuta například proudem vody do jiných lokalit, kde se pak koná tzv. těžba naplavenin.
Ta tak nejčastěji probíhá v meandrech řek, na plážích apod. Vzhledem k tomu, že těžba často zahrnuje i odklony vodních toků, nebo stavbu vodních přehrad, představuje pro těžební společnosti nemalé počáteční investice.
Jakmile je místo zabezpečeno proti opětovnému vniknutí vody, může být těžba zahájena. Hornina může být opět transportována do míst umožňující skenování, a nebo může být „řemeslně“ zkoumána přímo na místě.
